Město Damašek

Hideo

Dva lučištníky jsem přirazil k zemi a podřízl jim hrdla čepelemi. Další dva jsem zabil toutéž metodou no viděl jsem jako Robert zdrhnoul a tak jsem se vrátil za ravierom pomoci mu. Zabil jsem tam další dva a postavil se vedle něj.

Ravier



Vzal jsem si luk a šípy od nějakého lučišníka...Chtěl jsem trefot Roberta ale byli jsme v nebezpečí....Namířil jsem to na ty na střeše a začal je zabíjet jednoho po druhém...Sice tohle nebyla moje parketa ale šlo mi to jako po másle...

Daniel

Jelikož sem byl pořád v úzadí postřílel sem několik z lučištníku co stříleli po assasinech a pak sem kráčel pomalu a pořád ostražitě k Ravierovi.

Ravier



Otočil jsem se a u mě nějaká další člověk,,,Nevědel jsem kdo to je ale pomáhal nám....Jen jsem se na něj podíval a zabíjel je dál....

Hideo

Stál jsem vedle Raviera. Rameno mě strašně bolelo. Musíme utéct. řekl jsem mu.

Daniel

Postavil sem se Ravierovi chrbtem a začal střílet...takhle sme se vzájemně kryli. My se už známe ne? řekl sem Hideovi. asi budu muset jít s váma moc sem se ukázal.

Hideo

Ano, trochu .. řekl jsem mu a podíval se na Raviera. Nem ... chtěl jsem říct že nemáme šanci ale zezadu mě do zad trefili dva šípy. Spadl jsem na zem ale pokusil jsem se vstát.

Daniel

Sakra zastřelil sem toho parchanta co trefil Hidea pak sem mu vytrhl šípy a pomohl mu na nohy. Deme, zavedu vás ke mě dáte se dokupy a pak utečem.

Barbara

Jakmile začal boj s Assassiny, rozhodla jsem se, že se do toho nebudu motat. Vzdálila jsem se společně se svým vůdcem, ale i od něj jsem se držela poněkud dál. Připadal mi moc.... No, neměla jsem ho zrovna moc v lásce. Byl to muž, kterého jsem nedokázala nikdy porazit.
Na chvilku jsem se na něj podívala a pak jsem se věnovala svému. Zastavila jsem se tedy asi půl cesty mezi Robertem a lučištníky, přičemž jsem se otočila směrem k bojujícím Assassinům. Kdyby si dovolili následovat Roberta, museli by si nejdříve poradit se mnou.
Já totiž budu ta, která ho zabije. A nikdo jiný mi to neodepře...

Jean Altier

V době slavností jsem stál na rozhledně a posílal holubici do svého města, kde mě mají čekat í vojáci. Zadal jsem jim místo a další cíl cesty a pak jsem se podívl dolů. Ve městě vládl chaos. Neuvěřitelný chaos. Nejspíše se stalo to, čeho jsem se obával. V jendé uličce jsem uviděl nějaké lidi zápasit se strážnými. Sešel jsem dolů a vyrazil jsem tím směrem. Cestou jsem ale potkal ženu, kterou mi musel seslat Bůh. Byla krásná, uhlazená, čistá. Pousmál jsem se na ni tedy a hluboce jsem se uklonil. Tak krásná mladá žena jako vy by se neměla toulat po uličkách tak sama. Jean Altier du Normandie, k vašim službám.

Ravier



Poté co jsem viděl další lučišníky ihned jsem se vytratil a vylezl na jednu blízkou budovu a rychle jsem vylezl na tu protější kde byli ještě nějací lučišníci...Plížil jsem se ze zadu k jednomu aby mě neslyšel...Vytáhl jsem okamžitě skrytou čepel zabodl do krku...Ten druhý si mě všiml a tak jsem se na ně vrhl přímo s mečem,který jsem vytáhl a mířil jsem mu na nohu...A pak do ní sekl otočil jsem se a prudce jsem ho sekl do krku a tak se skácel na zem nikoho jiného jsem už neviděl...Naznačil jsem ostatním ať jdou....

Barbara

Ještě chvíli jsem čekala na Assassiny. Jakmile se již poněkud delší dobu žádný neobjevoval, otočila jsem se k odchodu. Pár metrů ode mě stál rytíř, kterého jsem ihned přiřadila k templářům. Nezdál se jako nepřítel, tak jsem svůj meč zasunula zpět do pouzdra u levého pasu.
"Mladá dáma se může toulat sama, pokud se může bránit před nebezpečími, která na ni číhají..." opáčila jsem, ve tváři jsem měla kamenný výraz. Podle jeho jména jsem usoudila, že to bude šlechtic. A ještě ke všemu Francouz. Došlo mi, že bych se také měla představit. "Těší mě, pane. Mé jméno je Barbara, pokud by vás to tedy zajímalo..." Zřejmě by ho to nezajímalo, ale slušnost ve mně prostě převládla.
Ještě jednou jsem se ohlédla za sebe, zda neuvidím Assassiny.

Hideo

Zavřel jsem oči. Bolest na zádech se násobila každou minutou. Díky Danielovi jsem se postavil a sotva stojíc jsem začal, jak nejrychleji jsem věděl běžet na ústředí. Před ústředím, na střeše před otvorem mě bolest přemohla a já se zřítil ze střechy na zem. Tam jsem zůstal ležet. Nevěděl jsem se pohnout. Bolest byla až příliš velká.

Jean Altier

Barbara, to jméno ladí mým uším. Smím vědět, proč se taková dáma potuluje ulicemi tohoto nekřesťanského města? řekl jsem s úsměvem, ale pak jsem zvážněl: Pronásleduje vás snad někdo? Neustále se otáčíte a těkáte očima.

Shiki


Co se stalo? zeptám se a příjdu k Hideovi.

Hideo

Slyšel jsem Shikiho hlas no jakoby na mě křičel z druhé strany města. Můj zrak se začal mlžit. Podíval jsem se na Shikiho a řekl. Cíl byl eliminován .. byly moje poslední slova. Bolest nade mnou vyhrála a já jsem odpadl.

Shiki


Hej probuď se! poleju ho vodou aby se probudil.

Malik

Ježiš, kdo ho tak zřídil? zhrozil jsem se a lehce nohou kopl do Hidea. No...za pultem mam vodu, hadr a desinfekci. Přinést, hned! zavelel jsem komukoli, kdo byl poblíž. Doufám, že nebyl blbej a nepřivolal pozornost stráží na tenhle dům.

Shiki


Dojdu pro vodu hadr a desinfekci pak se vrátím k Malikovi.Na. podám mu to.Podívám se řeknu a vylezu na střechu.Je tu menší problém.Odlákám je. řeknu Malikovi a rychle jsem běžel pryč od ústředí zamnou běželo 7 vojáků.Někde v koutě je vyřídím,ale nevim jestli to zvládnu!

Malik

Otočil jsem Hidea na záda a začal jsem mu čistit rány. Odendal jsem mu pás, zbraně a podepřel mu hlavu polštářem. Na tu chvíli, kterou jsem ho léčil, jsem mu vzal brk s krví k sobě. Po chvilce jsme ho propleskl. Vstávej. Bude to dobré.

Shiki

Lezl jsem po budově a začali po mě házet kameny jeden mě trefil do hlavy,ale nespadl jsem jen mi tekla krev z hlavy nepozorovaně jsem se dostal do ústředí.Brrr tak co?

Hideo

Pomalu jsem otevřel oči. Nade mnou stál Malik. Co se děje? zeptal jsem se dezorientovane. Hlava mě bolela, jako kdyby mi do ní tloukli kladivy a o zádech ani nemluvím.

Barbara

Přemýšlela jsem, zda bych náhodou nemohla zase začít mluvit svým nepříliš slušným způsobem. Nebavilo mě hrát si na slušňačku, doma mě nic takového nikdy neučili. Nakonec jsem zvolila něco neutrálního.
"Ráda se procházím..." odpověděla jsem. Jelikož jsem neslyšela a neviděla nic, co by mi oznamovalo přítomnost Assassinů, mé tělo se trochu uvolnilo. "Nikdo mě nepronásleduje. Ale člověk si tu nikdy nemůže být jistý, zda na něj zezadu nevyrazí nějaký Assassin..." Pomalu jsem se vydala do rušnějších ulic města.
Zajímalo by mě, co budu dělat... Bez zaměstnavatele nebudu mít peníze a bez peněz nebudu mít ubytování a jídlo... No, nějak si poradím... Pohled jsem na chvilku namířila na oblohu a zamyslela jsem se, co teď budu dělat.

Jean Altier

To je pravda. Ale přesto, kdybyste potřebovala pomoc či ochranou ruku, ptejte se po mně. usmál jsem se, políbil jí ruku na rozloučenou a pak jsem se vydal opačným směrem.

Malik

No co by? Prostě jste zase zburcovali město, poštvali proti sobě všechny stráže a málem je přitáhli sem. Altair byl mnohem spolehlivější. řekl jsem trochu naštvaně.

Hideo

Ošklivě jsem zahlédl na Malika. Hlavně aby ses .... řekl jsem mu rozzlobeně. Hlavní je že cíl byl eliminován ... Sakra, Ravier. řekl jsem vystrašeně a zbledl jsem. Chtěl jsem vstát no bolest mě přinutila znovu si sednout. Třeba mu pomoci.