Sídlo Akatsuki

Naomi Momochi

"Co mám ráda?" Zamyslela jsem se, tentokrát už vážně. Kromě sněhu, ledu, noci, krve a zabíjení se nic jiného nenašlo. Jakožto vraha jsem si žádnou oblíbenou věc nenašla. "Asi nic, co by tě zajímalo... Vlastně z obyčejnejch lidskejch věcí nemám ráda nic..."

Makoto


Škoda,přijdeš mi jako milá na první pohled přijemná holka...řekl jsem se a usmál se...Po chvíli jsem vyrazil k směrem k jeskyni...Chvilku to vypadalo na příjemnou cestu až na to že najednou nečekaně z dola začali vystřelovat sítě a šípy...Naomi bacha...křikl jsem a na ni....

Naomi Momochi

Jakmile na nás začaly létat šípy, zastavila jsem se a začala jsem svá křídla používat jako štít.
Tohle naší cestu zkomplikuje... Co po nás chtěj? Na chvilku jsem se zamračila. Asi si to s nima budeme muset vyřídit...

Makoto


Okamžitě jsem se zaměřil s kama to jde....Na okamžik jsem se díval a šlo to h několika míst..Naomi ber si ty ty ostatní ja jdu na tyhle....křikl jsem a okamžitě sletěl dolů....Kso...Kde jsou?...řekl jsem a díval se dostran nikdo nikde jako by byli maskovaní....

Naomi Momochi

O kousíček jsem odhalila zpod ledových křídel svůj obličej. Jen tak, abych se mohla podívat, odkud to na mě vůbec letí. Po chvilce jsem tedy vyrazila proti těm šípům.

Když Naomi vyrazila najednou šípy přestali létat po ni jako by tam nikdo nebyl byli asi maskováni....Po chvíli na ni vystřelil několik sítí...

Naomi Momochi

Na chvilku jsem se zastavila. Proč přestali střílet? A kde vůbec byli?
A pak mě zahalily sítě. Okamžitě jsem tasila katanu a sítě jsem rozsekala. Pak jsem vletěla na místo, odkud sítě vyletěly a párkrát jsem se tam ohnala katanou.

Lovci


Jeden z nich spadl na zem z rozeknutým břichem...To je žena!...zakřičel a najednou z leva vyletěli 4 shurikeny....

Naomi Momochi

Okamžitě jsem shurikeny odrazila svým křídlem. Zůstaly na něm škrábance.
"Ano, jsem žena!" řekla jsem a vydala jsem ze sebe démonický smích. Po dlouhé době mě bavilo zabíjení.
"Suiton: Mizurappa!" Na dalšího z mužů jsem vystřelila prudký proud vody.

Lovec


Co to k sakru je? Co je to za ženu!....okamžitě křikl....Někteří lovci odletěli a narazlily o kmen stramu...Najednou udělat techniku a hodil jeden senbon a najednou se jich vynořilo 100 a mířili na Naomi

Naomi Momochi

Znovu jsem se zasmála a použila jsem křídla jako svůj štít proti jehlám. Má křídla teď vypadala jako jehelníček, ale mně to nevadilo. Pomalu jsem se otočila na toho muže, co po mně ty jehly hodil. Natáhla jsem k němu ruku a zašeptala jsem:
"Hissatu Hyōsō."
Ten muž byl zabit ledovými ostny.
S chladným výrazem jsem se otočila na ostatní. Je možné, že jsem teď mohla působit jako nějaký ledový démon. Tím lépe pro mě.

Už nic se nevynořovalo a nebyl žádný hluk Naomi je asi zlikvidovala

Makoto


Vyletěl jsem a chvíli ji hledal pak jí našel a přiletěl za ní...Máš je všechny?...

Naomi Momochi

Po dlouhé době jsem si zabíjení opravdu užívala. Brzy byli ale všichni mrtví a má dobrá nálada opadla, stejně tak i můj výraz démona. Když přiletěl Makoto, stála jsem tam bez křídel na hromadě mrtvých těl.
"Zřejmě jo..." Zkusila jsem vytvořit ledová křídla, ale nic se nestalo. "Asi jsem spotřebovala moc chakry..."
Pravda. Tak moc jsem si užívala zabíjení, že jsem používala i techniky náročné na chakru. Takže byla fuč.

Makoto


Hmmm zvládneš to do jeskyně nemo tš mám ponést v náručí??...řekl jsem s úsměvem....

Naomi Momochi

"Zvládnu to pěšky..." Už několikrát jsem se přesouvala o velké vzdálenosti. První den po odchodu z Itanapolis jsem došla pěkně daleko. Ale za tu dobu jsem určitě vyšla ze cviku. Povzdechla jsem si a vyskočila jsem na strom. "Až budu unavená, řeknu ti." Pak jsem vyrazila směrem, kudy by mělo být sídlo Akatsuki.

Makoto



Tak dobře ale jsem tu nezapoměň...řekl jsem a jakmile vyrazila vyrazil jsem také těsně vedle ní....ve vzduchu...Po chvíli jak jsem nad ní letěl řekl jsem...Tak co už si unavená?...řekl jsem

Naomi Momochi

"Když se mě budeš ptát, tak unavená budu. Z tebe," řekla jsem otráveně a soustředila jsem se na to, aby se mi nepletly nohy.
Prosíííím, ať už jsme zpátky v Aka........

Makoto



Uhm,tak ty si s Itanapolis? A mohl bych tě pozvat na jídlo nějaké?...zeptal jsem se v letu....

Naomi Momochi

"Momentálně nemám zájem..." řekla jsem mu. "Ale někdy pozdějš..." Na chvilku jsem se zastavila a zkontrolovala jsem svou chakru. Bylo jí dost na to, abych vytvořila nová ledová křídla. Jakmile jsem je vytvořila, vzlétla jsem. "Jak dlouho ještě poletíme?"

Makoto



Ještě pár hodin...řekl jsem.... Opravdu nezajdeme někam? Den už sotva končí a my jsme se ještě nenajedl...řekl jsem jí když vzlétla...

Naomi Momochi

"H-hodin?!" Dostala jsem tik do oka. "Děláš si ze mě srandu, že jo?" Zavřela jsem oči, abych se trochu uklidnila.
Nebylo by hezký vybouchnout kvůli takový blbině...
"Nevim, jak ty, ale já hlad nemám..." Další zkušenost z dob, kdy jsem byla nájemná vražedkyně. Někdy se mi nedařilo sehnat práci, tak jsem byla nucena držet menší hladovku. "Myslím si, že bude lepší, když dorazíme do zpátky do sídla. Odtamtaď potom můžem někam zajít na jídlo..."

Makoto


Tak dobře tvoje volba...řekl jsem a letěl dál...Po půl hodině jsem řekl...Tak co zvládneš to sama?...řekl jsem a zasmál se...

Naomi Momochi

"Neboj se o mě furt... Nejsem žádná slabotinka..."
...až na boj z blízka... Přidala jsem na rychlosti, aby mi cesta rychleji uběhla.

Makoto


Však jasně....řekl jsem a letěl dál za Naomi...Po několika desítkách minut už jsme doletěli do známějšího prostředí...A po delší době i do jeskyně....Složil jsem si křídla a řekl...Jsme tu tak co?

Naomi Momochi

Když jsme konečně dorazili do sídla, přistála jsem a křídla se rozpadla v chladivou energii. Ale chakra mi pořád jaksi chyběla. A cítila jsem se unavená.
"Dneska si jdu akorát tak lehnout a doplnit si chakru..." Zívla jsem a vešla jsem do jeskyně a poté do chrámu. Tam jsem si našla svůj pokoj a lehla jsem si do postele. Pak přišel opravdu dlouhý spánek...