Sídlo Akatsuki

Makoto


Pokud se to týka mě tak áno...řekl jsem s úsměvem...No tak si v pohodě?Už dobrý?...řekl jsem a hladil ji po vlasech....

Naomi Momochi

"Pokud s to týká tebe, tak ti nic říkat nebudu..." odvětila jsem. Na mém hlase bylo poznat, že nemám zrovna nejlepší náladu. trochu jsem se naklonila do strany a opřela jsem se o něj. "Pořád tě nesnášim..." Myšleno opačně, samozřejmě.

Makoto


Dobře tak o mě nemluvme...s ůsměvem sem jí hladil vlasy...Líbila ses mi už při prvním střetnutí...dodal jsem....

Naomi Momochi

"Hm...." Nic víc jsem neřekla. Pomalu jsem zavřela oči. Bylo neuvěřitelné, jak moc se mi chtělo spát. "To já ani nevim, jak jsem tě začala nesnášet..." Znovu jsem to mysela obráceně. Ten druhý cit jsem totiž neznala, neuměla jsem ho ani vyslovit, takže jsem to říkala takhle. Ta věta bylo to poslední, co jsem řekla, než jsem usnula.

Makoto


Když usnula v mé přítomnosti začal jsem ji pořád hladit po vlasech...Po pár minutách jsem ji celou zvedl a vzal jí do náručí...Po té jsem jí odnesl na jednu postel v chrámu...A sedl sivedle ní a díval se jak spí....

Naomi Momochi

Nevím, jak dlouho jsem spala. Ale určitě dlouho. Dokonce se mi stihl i zdát sen. Po probuzení se ale nějak vytratil. Chvíli jsem nechala zavřené oči, ale pak jsem je otevřela a pohled jsem namířila na strop.
Proč vlastně trávím čas mimo organizaci? Proč neplním úkoly od vůdce...? Tiše jsem si povzdechla. Začínala jsem si připadat opravdu zbytečná.

Makoto


Nepřestalo mě bavit se dívat na ní...Poté co se vzbudila...Chytl jsem jí za ruku a řekl...Tak co jak ses vyslpala?

Naomi Momochi

Pohled jsem obrátila na Makota. Nejdřív jsem si myslela, že to včera byl jen jeden dlouhý sen. Ale teď mi došlo, že to byla opravdu skutečnost.
"Nebylo to zas tak špatný..." odpověděla jsem mu. Po chvilce jsem se posadila. "Neměli bychom se vrátit zpátky do sídla Akatsuki?"

Makoto


To je dobře..Jestli už chceš tak dobře...řekl jsem a držel ji za ruku...Pojď se mnou...řekl jsem ještě....

Naomi Momochi

Na chvilku jsem popřemýšlela nad tím, jestli se chci opravdu vrátit zpět. Možná bych tu totiž i chtěla zůstat. Ale nakonec vyhrála ta druhá polovina. Ta, která chtěla dostat nějakou misi. Bleskurychle jsem vstala z postele a vyběhla jsem ven z chrámu (při startu jsem se vymanila z Makotova držení mé ruky, takže jsem ho za sebou opravdu netáhla). Nějak se mi ho podařilo... ignorovat.

Makoto


Ach jo kam zase zdrhá?...řekl jsem si v duchu a rychle šel za ní...Když jsem vyšel z chrámu rychle jsem na ni zakřičel aby mě slyšela...Naomi kam to jdeš?Nezapoměl si?Jsme pořád v iluzi Tak se e vrať...

Naomi Momochi

Zamračila jsem se. S probuzením jsem zapomněla na tuto "drobnost". Povzdechla jsem si.
"Nechápu, proč jsme pořád v tý iluzi... Vždyť je to jedna velká blbost..." Popravdě, nenávidím iluze. Možná je to tím, že žádnou neumím. Vrátila jsem se tedy zpátky k Makotovi. "Nesnášim tě..." Tentokrát už jsem to zas tolik obráceně nemyslela.

Makoto


Promiň,ale musíme ještě něco vykonat...řekl jsem a vešl do chrámu...Postavil jsem se za jeden kamený panel s trčil dotoh ruku...Pojď Naomi tak do toho strč ruku...

Naomi Momochi

Celkem neochotně jsem Makota následovala. Když jsme dorazili k nějakému panelu, do kterého jsem měla strčit ruku, podívala jsem se na blonďáka s výrazem, který říkal:
"Jestli mi to něco udělá, jseš mrtvej..."
Pak jsem do toho taky strčila ruku, pro všechny případy tu levou.

Makoto


Usmál jsem se a řekl...Neboj....Poté se panel rozzářil a všecno ze světlalo...Najednou jsme byli zpátky tam kde jsme předtím stáli...Tak jsme tu doufám že nejsi naštvaná....

Naomi Momochi

"Jestli už nejsme v tý blbý iluzi, tak se měj..." Zamířila jsem ven. NA chvilku jsem se zastavila a otočila jsem se na podpatku. "Jo, a naštvaná jsem." Pak jsem odešla ven z chrámu, kde jsem vytvořila ledová křídla a vzlétla jsem.

MAkoto


No tak NAomi....řekl jsem a rychle odešel z chrámu a vytvořil si křídla....Dohnoal jsem ji a řekl... Nebuď taková...Vždyť se ti nic nestalo...

Naomi Momochi

Otočila jsem se od něj a přidala jsem na rychlosti. Zas tak naštvaná jsem nebyla, ale chtěla jsem ho trošku potrápit.

Makoto


Když přidala na rychlosti trochu jsem byl vzadu...Pak jsem to ale uletěl rychle a byl jsem zase vedle ní...Pořád si na mě naštvaná? Nebo co?

Naomi Momochi

Neodpověděla jsem mu. Líbilo se mi to. Jestli se na mě naštve on, to už mi bylo jedno.
Místo odpovědi jsem se rozhlížela, jestli náhodou neuvidím jeskyni.

Makoto


Stále mi neodpovídala byli jsme celkem hodně daleko od jeskyně...Máme před sebou dlouhou cestu a beze mě zabloudíš...Prosím nebuď na mě naštvaná předem se ti omlouvám že jsem tě tam zavedl...

Naomi Momochi

Stále jsem mlčela. Čeho si ale nemohl všimnout, byl můj úsměv. Usmívala jsem se u toho. Protože mě to bavilo.
Najednou jsem zastavila v letu. A to tak prudce, že by Makoto nestihl zastavit na místě ani kdyby se sebevíc snažil. Odletěl minimálně o několik metrů přede mě.
"Naštvaná na tebe budu pořád..." řekla jsem mu. "Protože tě nesnášim. A ta omluva mi nestačí."

Makoto


Když zastavila divel jsem se a taky zastavalil...Otočil jsem se celý na ni...Ou tak to jsem provedl něco opravdu zle...Doufám že mi odpustíš...

Naomi Momochi

"Hm....." Na chvilku jsem se zamyslela. "Možná... Někdy... Až budu osumdesátiletá babička..." Pak jsem znovu vyrazila a pomalu jsem si začínala přát, ať nám ta cesta uběhne opravdu rychle.

Makoto


Ach jo tohle bude těžké...zamumlal si a rychle vyrazil za ní...Tak co máš ráda? řekl jsem jen tak zničeho nic...