Seireitei

Seireitei je město, kde sídlí všichni Shinigami. Nachází se zde všech 13 obranných divizí. I když se zdá toto město klidné, je velmi křehké a zranitelné.

Shimiru


Jdu po ulicích a usmívám se.

He dneska je tu nějak mrtvo. řeknu a zasměju se potom pokračuji po ulicích

Shinigami 3. divize

Konečně, pod velmi dlouhém hledání, jsem našel, co jsem hledal. Došel jsem až k Shimirovi a zastavil jsem se před ním.
"Shimiru-san, omloubám se za vyrušování, ale Kira-fukutaichou a Ichimaru-taichou si vás k něčemu žádají..." oznámil jsem mu. Poté jsem se pomalu vydal zase zpět do budov 3. divize. Můj úkol byl splněn.

Shimiru



Takže skvěle. Vydechnu a rozběhnu se za Kirou-fukutaichou a Ichimaru-taichovi.Po chvíli tam dojdu.

Gin Ichimaru

Společně s Kirou jsme seděli v mé kanceláři a čekali jsme, až dorazí Shimiru, pro kterého jsme nechali poslat. Když vešel, můj věčný úsměv se ještě více rozšířil.
"Áááá, Shimiru-kun už dorazil! Výborně!" Trochu jsem svůj úsměv zmírnil. Přesunul jsem se k tomu, proč jsem si ho vůbec zavolal.
"Máš úkol. Ve městě Karakura se prý v poslední době až příliš často objevují Hollowové, velice silní Hollowové. Yamamoto-sama mě pověřil tím, abych určil dva Shinigami, které pošlu hlídkovat. Vybírám si tebe a Kiru, protože jste oba velice schopní Shinigami..." Na chvilku jsem zapřemýšlel, co bych měl ještě dodat. "Ano, až dorazíte do Karakury, zajděte za Kisukem Uraharou, aby vám vyrobil Gigaie... To je vše, co jsem chtěl říct. Můžete vyrazit..."
Izuru vstal a uklonil se.
"Hai, Ichimaru-taichou," řekl tiše a vyšel z místnosti. Bezeslovně jsem pokynul Shimizovi, aby svého podkapitána následoval.

Shimiru



Hai. řeknu a ukloním se potom jdu za Izuru

Izuru Kira

Nepovažoval jsem za příliš potřebné mít nějaké rychlé tempo. Poklusem jsme dorazili k Senkaimonu a přiletěli k nám dva pekelní motýli. U brány stál Ukitake-taichou.
"Hodně štěstí," pořál nám mile. Tiše jsem přikývl.
"Arigatou," opáčil jsem a podíval jsem se na Shimizua. Pak jsem vešel do průchodu do světa lidí.
(přesun do Karakury)

Shimiru


Šel jsem za Izuru (přesun)

Alan

Ach jako je dnes pěkně. řeknu si pro sebe při pohledu na oblohu.

Yumichika Ayasegawa

V Soul Society byl jeden z mnoha nádherných dnů. Jeden ze dnů, kdy má krása byla větší než v jiné dny. Ale podle mého společníka Ikkaka byl spíše lepší den na bojování.
"Když nechceš ty, půjde někdo jinej!!!" řekl Ikkaku. A zrovna teď jsme prošli kolem Alana. Ikkaku se okamžitě zastavil a podíval se na mladého Shinigamiho s temným úsměvem.
"Neříkej mi, že chceš udělat to, co si myslim...." Po hlavě mi sjela veliká kapka.
"Jo, chci...." přikývl plešatý Shinigami a usmál se. "Hej, ty, Alane!" zařval na něj a pravou rukou ho zvedl. "Nechtěl by sis zabojovat???"

Alan

Já? Zeptal jsem se překvapeně Proč ne řekl jsem rozhodně

Yumichika Ayasegawa

Povzdechl jsem si. Alan nabídku přijal. Dostane od Ikkaka pěkně do držky...
"Haha!" slyšel jsem svého společníka. "Tak pojď s námi na cvičiště!"
Když jsme tam dorazili, sedl jsem si na zem v dostatečné vzdálenosti od těch dvou. Do boje jsem se nepotřeboval zapojovat, a navíc by mě jejich útoky zcela jistě zasáhly.
"Začni," řekl Ikkaku Alanovi. Pousmál jsem se. Tohle dělal Ikkaku vždy, když měl proti sobě někoho slabšího (podle hodnosti).

Alan

Vytáhl jsem svůj Zanpakuto a vykřikl Demones ukaž vou sílu! zanpakutou ihned vzplanul. Podíval jsem se na soupeře, usmál jsem se a řekl. Začni ty přece jen starší mají přednost.

Yumichika Ayasegawa

Tiše jsem se zasmál. Alan si snad dělá legraci? Nechat Ikkaka začít?
"Ano, starší mají přednost, ale já jsem hodnej!" řekl plešatý Shinigami. "Nechám tě začít, protože mám dobrou náladu... A sluší se to, když silnější nabídne šanci slabšímu..."
Alan nemá proti Ikkakovi šanci... Nejen, že Ikkaku umí Shikai i Bankai, ale navíc je k tomu všemu neuvěřitelný šťastlivec... Pousmál jsem se a sledoval jsem flegmatický výraz ve tváři mého společníka a kamaráda. Pak jsem pohled stočil na Alana. Ten ihned aktivoval svůj Shikai. Znovu jsem se tiše zasmál. Hlupáček... Jestli hned použije svoje Zanpakutou ve své nejsilnější podobě, Ikkaku ho bzy porazí...
Ikkaku mezitím jen tasil své Zanpakutou.

Alan

Ano sluší se to když silnější nabídněte šanci slabšímu, proto ti říkám abys začal první.
řekl jsem mu s úsměvem na tváři.

Yumichika Ayasegawa

"Povyšuješ se nade mě? To není správný..." zasmál se Ikkaku. Chtěl jsem se k němu přidat, ale přerušila mě přítomnost velice vysokého Reiatsu. Reiatsu kapitána. Ohlédl jsem se kolem sebe a zaostřil jsem zvláštní návštěvu - Kapitánku 5. divize, Akashi Kurai. Sedla si vedle mě.
"Ikkaku-san bojuje s nějakým členem vaší divize?" zeptala se mě.
"Ano... A Alan si určitě myslí, že vyhraje..." odpověděl jsem. Oba jsme se zasmáli.
"Jako by nevěděl, že je Ikkaku-san ten největší šťastlivec v Soul Society. Přežije úplně všechno a jenom málokdy prohraje..."
"Přál sis to, máš to mít..." Ikkaku ze sebe vydal jen šílenecký smích a nastavil před sebe své Zanpakutou. "Nobiro, Hōzukimaru!" Místo meče se objevilo kopí, Ikkakův Shikai. "Teď můžeš zaútočit!"

Alan

Vím že nemám šanci ale pokud mam prohrát tak to udělám zajímavě. pomyslel jsem si a pohlédl na Ikkakua. Když chcete tak začnu. řekl jsem a rozběhl jsem se na něj.

Akashi Kurai

Alan už byl jen několik centimetrů od Ikkaka, když jsem ucítila velice silné Reiatsu.
"Zastavte boj!" zakřičela jsem a okamžitě jsem se Sonidem (neříkám tomu Shunpo) přesunula mezi ně. Ikkaka jsem odsunula velice silně, Alana jsem jenom zastavila. Reiatsu se mezitím přesunulo blíž a bylo velice silné. Yumichika i Ikkaku velice bojovali s tím, aby nespadli pod tím vysokým tlakem k zemi. Alanovi jsem pomáhala stát na nohou.
"C-co budeme dělat? Co to vůbec je?" zeptal se Yumichika.
Okamžitě mnou něco problesklo. Nedávno mluvil Kurotschi o tom, že už nehodlá zůstávat v Seireitei, pokud tu bude nebezpečná Athijská sekta.
"Nebezpečí..." odpověděla jsem. Proti tomu Reiatsu jsem zabojovala svým vlastním a trochu jsem to vyrovnala. Mohli tedy v klidu stát. "Vy dva běžte k bráně Senkai a odejděte do světa lidí... A Alane, ty jdeš se mnou..."
Vypustila jsem tolik Reiatsu, kolik bylo potřeba, aby byl schopný se dobře pohybovat, a pak jsem vyrazila k budovám 5. divize. Nejprve jsem ale samozřejmě počkala, až se ke mně přidá i Alan.

Alan

Už jsem byl blízko Ikkaka, když mezi nás vtrhla nějaká ženská a zastavila souboj. Pocítil jsem silné reiatsu které mě úplně hodilo o zem. Nemohl jsem se hýbat, ale ta neznámá mi řekla že mám jít za ní. Už, už jsem se jí chtěl zeptat že jako, když jsem pocítil volnost. Rozběhla se bůh ví kam ale neměl jsem navýber a tak jsem se rozběhl i já. Kde to jdeme, a co znamenalo to reiatsu, bylo tvoje? zeptal jsem se jí.

Akashi Kurai

Na chvilku jsem se otočila na Alana.
"Míříme do 5. divize. Chci si totiž něco ověřit..." Na chvíli jsem se odmlčela. "A to první Reiatsu nebylo moje. Moje Reiatsu teď vytváří kolem nás štít..."
Kolem nás proběhlo několik Shinigami, jejichž kimona měla rudé rukávy.
Zvláštní, nikdy jsem nic takového neviděla...
"Zřejmě tu máme problém... Něco se tu děje, něco velmi zvláštního..." zamumlala jsem si pro sebe. Mezitím jsme dorazili do budov 5. divize. okamžitě jsem vešla do své kanceláře. "Momo-chan?" Žádná odpověď. Pohlédla jsem na Alana.
"Běž najít podkapitánku Momo Hinamori, prosím... Já se tu zatím podívám na nějaké informace..." Poslala jsem Alana hledat svou poručici a sama jsem vytáhla staré spisy, které sepsal Sousuke Aizen. Měl by tam mít to, co jsem hledala.

Alan

A to je kdo? zeptal jsem se jí nechápavě.

Akashi Kurai

Povzdechla jsem si a přetočila jsem na další stránku.
"Momo Hinamori, má hnědé vlasy a oči, jako účes nosí drdol, je taková roztomiloučká navinná holčička a na rameni nosí štítek s číslem pět..." odpověděla jsem mu a pozornost jsem obrátila na to, co bylo napsáno v knize.

Alan

Ty chceš abych běhal jako ma.or po městě a vykřikoval Hledá se hnědovlasá, hnědoočka s vlasy do drdolu, a vypadá jako roztomiloučká a naivní holčička která budu mít na rameni číslo pět? Teď když se něco děje? zeptal jsem se jí nevěřícně a ve výrazu se mi zrcadlilo co si o ní myslím.

Akashi Kurai

"Blbečku... Měla by být tady někde, v hlavních budovách páté divize... A stačí jenom hledat Shinigami, která má na rameni číslo pět. A bez toho, abys něco vyřvával..." Znovu jsem si povzdechla. Sedla jsem si k Aizenově knize a raději jsem se do ní pořádně začetla, abych nemusela čelit dalším otázkám toho idiota.

Alan

Kráva zamumlal jsem si pod nos, trochu hlasitěji než jsem chtěl, takže to slyšela i ona. Otevřel jsem dveře a vydal se hledat Momo-chan.