Sídlo Akatsuki

Naomi Momochi

Tiše jsem stála před vchodem do tmavé jeskyně. Tam někde uvnitř bylo sídlo organizace Akatsuki, organizace, do které jsem byla pozvána šéfem organizace. Zavřela jsem své ledově modré oči a povzdechla jsem si.
"Tak jsem tady... Přišel čas někam patřit..." řekla jsem si pro sebe nahlas a udělala jsem první krok. Poté druhý, nejistý, krok, třetí. Brzy jsem nastolila svou typicky klidnou chůzi, dokud jsem nebyla plně uvnitř. Rozhlédla jsem se po vnitřní části jeskyně a očekávala jsem týmového partnera nebo vůdce (nebo alespoň jeho projekci).

...


Najednou jsem svrhl na zem nějakou holku....Ohlédl jsem se a pak se podíval podeezíravým pohledem na ni...Kdo si?Co si zač?Si sama?...řekl jsem tajemným hlasem....


//prosím psát na začátku jméno postavy

Naomi Momochi

Poněkud zaskočená jsem spadla na zem. Podívala jsem se na toho, kdo mě shodil. Svou tvář jsem zanechala chladnou celou dobu, i když jsem se možná trochu lekla.
"Jsem Naomi Momochi," odpověděla jsem klidně a pomalu jsem se zvedla. "Jsem bývalá Shinobi z Itanapolis, nyní putující Nunkeninka a nájemná vražedkyně. Jsem tu sama, s nikým jsem nikdy neputovala, vždy jen na vlastní pěst..."
Probodla jsem ho pohledem svých ledově chladných modrých očí a očekávala jsem jeho reakci. Lehce jsem cukla svou pravou rukou směrem nahoru, abych mohla okamžitě tasit svou katanu, kdyby na mě zaútočil.

...


Promiň já nechtěl,prosím neubližuj mi...řekl a pomohl jí vstát...Najednou udělal pár kroků dozadu a začal se chytat za hlavu a něco si mumlal za nos...Jsem sám,jsem sám nikdo tu není,nejsou tu...Kde jsou?Schovali se ?Jsou ukrytí existujou?...říkal pořád dokalo jakoby zešílel....

Naomi Momochi

"To je v pořádku..." odvětila jsem klidně a s údivem jsem sledovala jeho chování. Vypadal celkem divně. Tiše jsem ho poslouchala.
"Když jsem se ti představila já, mohl by ses mi představit i ty," řekla jsem chladně a dál jsem si ho nevšímala. Vydala jsem se dál. Hledala jsem něco, co by mi dalo vědět o přítomnosti Akatsuki. Celkem jsem si nevšímala divných nálad toho kluka (či muže).
"Nevíš, kde bych se mohla setkat se šéfem Akatsuki?" zeptala jsem se, ale vlastně ani jsem neočekávala odpověď.

...



Přišel jsem k ní a podíval se na ni...Oni tu nejsou,Nebo o jsou?Sledují nás?..Určitě tu jsou někdo poblíž ale kde?Ty ledové oči...Prahnou po pomstě,určitě bych je měl zabít koho?To nevím někoho poblíž...začal jsem pořád mumlat až najednou se schoval do rohu jeskyně...Muhahaaha nejadou mě jsem neviditelný!!!...

Naomi Momochi

Povzdechla jsem si a naprosto jsem ignorovala toho cizince. Byl na mě až příliš divný a tím se pro mě stal otravným, velmi otravným. Zřejmě to v hlavě neměl moc v pořádku. Znovu jsem si prohlédla celý interiér jeskyně a zamířila jsem přímo k té největší budově, kterou jsem uvnitř viděla.
"Možná budou tam..." přemýšlela jsem nahlas. Poté opět mé oči zabloudily k tomu podivínovi. "A vypadá to, že on vůbec nic neví..."

...


Začal jsem se k ní plazit a řekl zděšeně...Já?Já vím vše!...No né vše ale něco vím...Muhhaahah...Co si zač?...To jsem se ptal...Uhm už přichází...Hahahaha!....Musím se schovat ať mě neuvidí...řekl a zase zalezl kam si...


Posel Akatsuki

Zčista jasna jsem najednou vyšel z tajným vchodem nahoru...Mohli si všimnout že jsem jen vyšel ze tmy...Přišel jsem k té holce a řekl...Můj pán tě čeká..Doufám že tě ten blázen nevyděsil,zabil tolik lidí až se stoho zbláznil...Pojď za mnou...řekl jsem a šel zpátky z tama zkama jsem předtím vyšel
Byli tam tajné padací dveře a podtím schody které vedli dolů....

Naomi Momochi

Když jsem konečně narazila na někoho inteligentnějšího, než byl ten blázen dole, nenápadně jsem si oddechla. Když jsem se konečně dozvěděla vše potřebné, zavřela jsem spokojeně oči.
"Výborně..." řekla jsem tiše, tvář zůstala ledově chladná. "Proč tady pořád ještě je, když je takový blázen?" zeptala jsem se znenadání, neočekávajíc odpověď. Potichu jsem tedy posla následovala. V hloubi duše jsem se těšila, až se setkám s vůdcem organizace. Možná.

Posel Akatsuki


Sice na to nevypadá,ale je velmi užiteční dokáže vyplenit celou vesnici během, pár minut...Tak už jsme tu...řekl jsem už vstupoval do chrámu kde sídlí vůdce organizace...poklekl jsem a řekl...Tady je můj pane...ještě jsem se uklonil a šel jsem pryč...


Vůdce Akatsuki


Vítej mladá dámo...Líbí se ti tu?...řekl jsem...Dneska mám dobrou náladu takže musíš jenom složit 3 zkoužky aby si prošla...řekl jsem se usmál se...

Naomi Momochi

Přikývla jsem a potichu jsem vešla do chrámu. Pozorně jsem si prohlédla interiér a sledovala jsem, jak posel odchází. Poté jsem svůj zrak obrátila na vůdce.
"Je to tu celkem fajn..." odpovím mu na otázku. "Teda až na toho šílence dole..." poznamenám tiše a lehce pootočím svou hlavu směrem k východu.
3 zkoušky? Tak to mám asi vážně štěstí, obvykle se jich prý musí plnit víc... Hm, asi bych mu neměla moc kazit náladu... pomyslela jsem si.
"Kdy začne první zkouška?" zeptala jsem se bez emocí v hlase. Chtěla jsem to mít rychle za sebou, ať už si mohu po dlouhém putování trochu odpočinout.

Sasorimaru

Dorazil jsem do jeskyně a vzpomněl jsem si na své staré slastné začátky. Jo...kdyby tam hodili pár dýmovnic, tak jsme všichni mrtvý... pomyslel jsem si a vešel dovnitř. Hej! Bando líná! zavřeštěl jsem.

...


Najednou s čista jasna se objevil tajemný hlas...Kdo pak tu je dalši že by?Kdo to je jestli pak přišel sám!...Kdopak tu je opět?Nevinná duše?Nebo pošpiněný hajzl co má narukou krev?Muhhaaa!...

Sasorimaru

Drž hubu! řekl jsem klidně. Hledám azyl a mám co nabídnout. Hádám, že v Akatsuki organizaci jsem dobře. A jo, přišel jsem sám...

...

Já oničem nerozhoduju já jsem jen nááástroj...řekl tejemným klidným hlasem a vůbec se neukazoval...


Posel Akatsuki

Naejdnou jsem se opět vynořil ze tmy...Další už druhy?No nevadí náš vůdce tě čeká...Následuj mě...řekl jsem a šel dolů poschodech...Když už jsem byl dole mířil jsem přímo do chrámu...Promiňte že vás vyrušuju ale je tu další uchazeč...ukloním se a odejdu...

Vůdce Akatsuki

Dalši uchazeč?Hm no nevadí něco mě napadá...Dáte si takový malí souboj nebo spíš závod...řekl jsem klidným spokojeným hlasem...

Sasorimaru

Vešel jsem do místnosti, kde bylo dalších pár lidí. Po návrhu Vůdce Akatsuki jsem se otočil na tu křehuli. Jako s ní? řekl jsem opovržlivě. Myslel jsem, že likvidujete ostatní a ne svoje členy...

Vůdce Akatsuki


Zasmál jsem se a řekl...Líbíš se mi uděláte 3 zkoušky...První zkouška zní takto zabíte jednoho muže a ženu těla přineste jsem ale ať vás nikdo nevidí...Cestu znáte takže můžete vyrazit...

Vůdce Akatsuki


Nekaž zábavu?Bojíš se že odmlouváš...Radši poslechni a bež jestli se nebojíš...řekl jsem s úsměvem na tváři...

Sasorimaru

Jo, jo jasný, dych už běžim...Jdeš se mnou nebo si ulovíš vlastního? otočil jsem se na tu holku.

Naomi Momochi

Tiše jsem sledovala dalšího příchozího a pečlivě jsem poslouchala vůdce organizace. Na toho nového jsem se podívala celkem nepříjemně, určitě mě považoval za slabou.
Určitě bych ho lehce porazila... nebo radši ne. Kdybych s ním musela bojovat, určitě by to nedopadlo dobře...
Když vůdce konečně řekl, co je první úkol zač, okamžitě jsem vyrazila na cestu. Dvě těla. Jeden muž, jedna žena. Pro mě naprosto lehká záležitost. Jakožto nájemný vrah jsem si získala praxi v zabíjení, aniž by mě kdokoli viděl. A odnášení těl by také neměl být problém. Oběti jsem většinou musela někam ukrýt, aby je nenašli (v této fázi jsem často ty lidi ani neutáhla a musela jsem si pomoct ledem).
"Chm..." vydala jsem ze sebe, když jsem si vybavila vzpomínku na to, jak jsem tahala jednoho opravdu tlustého hodnostáře. Na tváři se mi objevil opravdu, ale opravdu slaboučký pobavený úsměv.

//Napiš třeba v itanopilos Jako Phate69 že tam jdeš někoho zabít...

Sasorimaru

Tak jsem tady! zasyčel jsem, když jsem dotáhl tělo do skrýše. Donáška až do domu....

Vůdce Akatsuki



Výborně...řekl jsem pobaveně...Ještě ta holka....řekl jsem mu a co si zapsal do zápisníku...