Dojo-tréningová místnost

Zde je tréngová místost...Učíte se zde schválené techniky...

Stála jsem uprostřed malého jezírka vody. Nejdříve jsem se velice soustředila na naprosté uvolnění a klid. Střihla jsem svýma dlouhýma ušima, abych lépe slyšela zvuky v okolí. Naprosto soustředěná jsem setla ruce v pěsti. Pomalu jsem skládala pečetě, jednu po druhé.
Saru...Uma...Tatsu.. Suiton: Ja no Kuchi!! Voda kolem mě se začala vířit a točit a vylétl z ní pidi pramínek ve tvaru hada. Ksó! Sykla jsem naštvaně a začala znovu. Saru,Uma,Tatsu... Suiton: Ja no Kuchi!!! Tentokrát se voda nezačala ani vířit, jen z ní vylétlo pár kapek vody. (Jako výstřik :DDD) Kopla jsem naštvaně do vody a při tom ztratila kontrolu nad chakrou, takže jsem spadla do vody. Byla jsem mokrá, to mi bylo jasné, ale chtěla jsem tu techniku vyzkoušet pod vodou. Saru,Uma,Tatsu...Suiton: Ja no Kuchi! Začalo kolem mě létat několik bublinek, ale nic podstatného to neudělalo. Vyplavala jsem na hladinu a začala zhluboka dýchat. Tuhle techniku bude těžké se naučit.. Řekla jsem si sama pro sebe a vylezla na břeh, abych si na chvíli odpočinula. Promnula jsem si oči a protáhla se. Ok, jdem na to.. Znovu! Stoupla jsem si na hladinu vody a nadechla se. Saru,Uma,Tatsu..Suiton:Ja no Kuchi! V tu chvíli, jak jsem to dořekla, mě zalila vlna vody. Zuřivě jsem sebou zatřepala. Pane bože! Nic mi nejde! Já chci mámu!!!! Jsem mokrá, zmrzlá a ještě mi vůbec nejdou techniky.. Jsem ubohá! O bože už to na mě zase doléhá, mám depku. Začala jsem hledat jakékoliv uklidňující prostředky a nakonec to skončilo ránou do hlavy polenem. Několik dalších minut jsem strávila všelijakýmo zlozvyky, jako loupání nehtů, dloubání si prostřední části horního rtu (To dělám furt v realu ) apod. Když jsem s tím konečně přestala a trošku zvážněla, stoupla jsem si opět na hladinu vody a složila pečetě. Saru,Uma,Tatsu... Suiton: Ja no--Ááááááá!!! *Žbluňk* Nějakým způsobem jsem ztratila balanc a opět spadla do vody. Já se na to vykašlu!!! Tady by člověk snad musel strávit rok!!!! TO je peklo!!! Já se zblázním! Zblázním se!!! Lala, no prosim, už je to tu!!!! Ááááááááháháháháahá!!!!!! Následovala další rána polenem. A dost... V očích jsem měla vážný pohled, až jsem to nevydržela a prostě vyprskla smíchy, jak jsem si představila, jak asi vypadám. Nejspíš už mě vážně pohlcovalo šílenství, ale to mě v tuhle chvíli nezajímalo, chtěla jsem umět tu techniku. Seděla jsem u rozdělaného ohně a pořád dokola zkoušela pečetě. Saru,Uma,Tatsu,Saru,Uma,Tatsu,Saru,Uma,Tatsu,Saru,Uma,Tatsu,... Když mě to přestalo bavit, což opravdu netrvalo dlouho, přemýšlela jsem, co dopilovat, co tomu asi chybí. Možná tomu chybí více chakry.. No zkusím to, co můžu ztratit? Už po několikáté jsem si stoupla na hladinu vody a složila pečetě. SUITON: Ja no Kuchi!!!!
Voda se rozčvachtla do všech stran a oheň uhasl. Sakra práce, já se na to normálně vy-AU! To žalostné "au" zavinila rána do pařezu, do kterého jsem ze zuřivosti kopla. Po chvíli jsem prostě padla únavou na zem a usnula. Když jsem se ráno probudila, cítila jsem v sobě takové zvláštní nabití energie.

Sasorimaru

Vešel jsem do místnosti, kde trénovala nějaká neznámá žena. Postavil jsem se vedle dveří a opřel jsem se o zeď s rukama křížem. Díval jsem se na to, jak cvičí.

//Hej phate tohle je jen pro trening...Je to fillerova mistnost tady se uci techniky ktere si vytvoris ale nejprv ti to musim schvilit....

//Aha, to jsem opravdu netušil. Myslel jsem, že se techniky učí normálně v příběhu...

Konečně jsem si vybrala místo někde hluboko v lese, kde nikdo nebyl. Chvilku jsem soustřeďovala chakru, pak jsem odložila katanu, k ničemu bych ji nepotřebovala. Pomalu jsem se rozhlédla a naposledy jsem zkontrolovala, jestli mě opravdu nikdo nesleduje. Složila jsem čtyři pečetě - Inu, Tori, Uma, Tatsu. Nejprve se nestalo vůbec, ale VŮBEC nic. Narovnala jsem se a podrbala jsem se na hlavě.
"Co jsem udělala špatně?" přemýšlela jsem nahlas. "Možná pořadí pečetí..."
Zkusila jsem to tedy znovu.
Inu, Tori, Tatsu, Uma... Tentokrát..... Se kolem mě zvedla trocha ledové energie.
"Ksó, v čem je chyba teď?" přemítala jsem. "Pořadí pečetí už bylo správný, vyvolala jsem ledovou energii... Tak v čem to je...?" Podrbala jsem se na hlavě. Znovu. Opět. Začala jsem tedy přemýšlet. A skoro hned mi to došlo. "Nepoužila jsem skoro žádnou chakru!"
Blik! Cvak! Příjem!
Já jsem asi vážně nějaká blbá..... Pak jsem na sebe vyslovila ještě pár nadávek. Jakmile jsem se uklidnila, dala jsem se znovu do práce. Tentokrát jsem raději pečetě říkala nahlas.
"Inu, Tori, Tatsu, Uma..." mumlala jsem si pečetě a soustředila jsem se na dobré zásobování chakrou. Podařilo se mi vytvořit křídla.... Velmi malá. Nemohla bych být schopná s nimi létat a ani s obranou by mi moc nepomohla. "Zatraceně... Málo chakry nebo co???" Ozval se můj mozek.
Ne, spíš ta technika ještě není opotřebovaná... Musím tu techniku ještě chvíli zkoušet...
"Inu, Tori, Tatsu, Uma..." Znovu se kolem mě nasoustředila ledová energie a vytvořila křídla. Tentokrát měla poloviční velikost. Opět jsem zrušila techniku a sedla jsem si. Trochu jsem pohodila svými dlouhými černými vlasy. Kdybych mohla, setřela bych si pot z čela, ale mráz způsobil, že se mi ani námahou nevytvořila ani jediná kapička potu. Naopak, byla jsem ráda za svůj plášť, který mě chránil před mrazem. Párkrát jsem se vydýchala a poté jsem se znovu zvedla.
Teď už to musí vyjít.... Prosíííím, ať to vyjde.... Prosíííííím!!!
"INU, TORI, TATSU, UMA!!!" Tentokrát jsem to už nevydržela a pečetě jsem zakřičela. Nejprve se nic nedělo. Tu chvilku jsem si myslela, že jsem to tím křikem nějak zkazila. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Očekávala jsem selhání. Ale najednou se kolem mě začala velmi silně soustředit ledová energie a křídla se vytvořila tak, jak mají být. Technika se povedla. Vzlétla jsem, úspěšně, a na mé tváři se objevil úsměv. Radostný, nadšený úsměv. Snesla jsem se na zem a křídla jsem zrušila. Chtěla jsem si ještě něco vyzkoušet.
Inu, Tori, Tatsu, Uma! Křídla se objevila. A teď jsem jen udělala pečetě. A i teď se ledová křídla objevila ve své plné kráse. Párkrát jsem se s nimi proletěla a poté jsem se celkem unaveně snesla na zem.
Technika úspěšně naučena a teď nastal čas na odpočinek.